Nadace Život umělce poděkovala třiceti osobnostem za celoživotní uměleckou činnost. Oceněni byli herci, tanečníci, operní, populární i sboroví zpěváci či hudebníci. Mezi vyznamenanými je též sopranistka Věra Hubáčková a sborový zpěvák Jan Verner, kteří zanechali nesmazatelnou stopu také v Pražském filharmonickém sboru.

Věru Hubáčkovou nasměrovala ke zpívání její teta, sólistka Národního divadla Naďa Kejřová Masáková. Po absolutoriu a státní zkoušky ze zpěvu a řízení sboru se paní Věra přihlásila v roce 1956 do konkurzu tehdejšího Českého pěveckého sboru (pozdější Pražský filharmonický sbor), kde působila až do roku 1992. Od roku 1981 je jeho zasloužilou členkou.

Ve sboru se skvěle uplatnila jako sólistka, zazářila v Honeggerově Janě z Arku s Českou filharmonií Jeanem Giradinem, ve Fibichově Jarní romanci s dirigentem Šejnou, na Pražském jaru účinkovala v kantátě Mikeš z hor Bohuslava Martinů. Za svůj největší zážitek považuje Věra Hubáčková provedení Wagnerova Lohengrina s dirigentem Wolfgangem Sawallischem v milánské La Scale.

Jan Verner pochází z rodiny, kde se podle jeho slov vždycky muzicírovalo. Již jako pětiletý zpíval v Kühnově dětském sboru. V dospělosti se stal Jan Verner spoluzakladatelem Brixiho akademického souboru při chrámu sv. Mikuláše v Praze. Zpěv studoval soukromě u prof. Emy Matouškové a Květy Vonešové. Spolu s klavíristou Karlem Prokopem se věnovali písňové tvorbě a koncertovali u nás i v zahraničí.

V roce 1978 byl Jan Verner po zdařilém konkurzu přijat do Pražského filharmonického sboru, ale věnoval se i sólové pěvecké činnosti v jiných tělesech, která se specializovala na duchovní, oratorní a kantátovou tvorbu. Nelze samozřejmě nezmínit Verner Collegium, jehož členy byli členové Vernerovy rodiny v rozpětí tří generací. Jan Verner spolupracoval s českými i zahraničními orchestry. S dílem Orazia Vecchia Amfiparnaso slavil úspěch na italské koncertní tour, která čítala celých 17 vystoupení.