Ještě před oficiálním zahájením své 89. sezony vystoupil Pražský filharmonický sbor na dvou festivalových koncertech v Praze. Válečné rekviem Benjamina Brittena pod taktovkou Lukáše Vasilka zaznělo jako předzvěst festivalu Prague Sounds ve Vladislavském sále Pražského hradu. Brahmsovo Německé rekviem uvedl finský dirigent Sakari Oramo v rámci Dvořákovy Prahy. Podívejte se na recenze, které k oběma koncertům vyšly.

Protiválečné rekviem Benjamina Brittena na Prague Sounds jako meditace i apel

„Lukáš Vasilek vedl Brittenovo Válečné rekviem pevnou rukou. Vymodeloval zřetelně jeho stavbu a průběh, podpořil nesporné hudební krásy, s nadhledem nalezl klíčová místa a podtrhl potřebné výrazové naladění, vychytal akustiku historického sálu a vycítil jedinečnost okamžiku. Dílo vyznělo závažně, vroucně a naléhavě. Není pochyb, že posluchači byli svědky okamžiků, které při zpětném pohledu posunují usazování moderní hudby, v roce 1962 zcela nové a nedávno ještě stále soudobé, do kánonu uznávaného jako „klasika“… Sečteno a podtrženo, pražská koncertní sezóna dospěla tento rok k vrcholnému nezapomenutelnému okamžiku ještě dřív, než doopravdy začala.“

Petr Veber pro KlasikaPlus, 4. září 2023

Nepříjemně aktuální Brittenovo Válečné rekviem

„Britten šikovně pracoval s disonancí, skladbu uvozuje tritón, ale také s kontrasty, mohutné sbory se střídají s křehkým dětským sborem i sóly. Ovšem skvělý výkon odvedly všechny zúčastněné soubory, PKF – Prague Philharmonia posílená o Pražskou komorní filharmonii a Kyjevský symfonický orchestr i Pražský filharmonický sbor a dětský sbor Radost. Sbormistr a dirigent Lukáš Vasilek odvedl výbornou práci, člověk by však byl rád, kdyby dílo, které otevíralo festival Pragie Sounds. nebylo tak nepříjemně aktuální.“

Alex Švamberk pro Novinky.cz, 4. září 2023

Na Hrad se vrátilo umění s kvalitou a přesahem. Vladislavským sálem zaznělo důstojné requiem za oběti válek

„Precizní provedení řídil sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek. Jeho zásluhou orchestr nikde nepřekrýval sbory. I v dlouhé akustice Vladislavského sálu zněl dětský sbor Radost křišťálovou barvou. A stěžejní part Pražského filharmonického sboru byl pečlivě vymodelován do nejmenšího detailu, krásně zněla pianissima i dramatické vrcholy.“

Jindřich Bálek pro Lidovky.cz, 5. září 2023

Vladislavský sál podtrhl naléhavost Válečného rekviem Benjamina Brittena

„Brittenovo dílo zde zaznělo stejně jako v Rudolfinu pod taktovkou dirigenta a hlavního sbormistra Pražského filharmonického sboru Lukáše Vasilka a ve stejném orchestrálním i vokálním obsazení. Tedy v provedení PKF – Prague Philharmonia ve spolupráci s Komorním orchestrem České filharmonie a Kyjevským symfonickým orchestrem působícím v současné době v německém exilu. Sborové party provedl Pražský filharmonický sbor s Dětským pěveckým sborem Radost Praha, sólové party přednesli německá sopranistka Susanne Bernhard, americký tenorista Kyle van Schoonhoven a švédský barytonista Arvid Fagerfjäll. Na varhany hrála Linda Sítková. Ano – jednalo se o reprízu únorového koncertu, ale Vladislavský sál podtrhl a zdůraznil závažnost, naléhavost díla a zmnohonásobil jeho společenský dopad.“

Gabriela Špalková pro Opera Plus, 7. září 2023

Dvořákova Praha: Německé rekviem uctilo Brahmsovu památku

„Vynikající výkon podal Pražský filharmonický sbor v nastudování Lukáše Vasilka. Pražský filharmonický sbor nárokům díla dostál a zejména se vyznamenal v šesté části Denn wir haben hier keine bleibende Statt (Vždyť zde nemáme trvalý domov), která vyvrcholila znamenitě vystavěnou sborovou fugou v precizním Vasilkově nastudování. I sólisté se zhostili partů dobře, byť pevně posazený soprán Komsiové zněl v páté části Ihr habt nun Traurigkeit (I vy máte nyní zármutek) trochu ostře. Očekávali bychom spíše sladký andělský hymnus, který konejšivě vítá smrtelníka na druhém břehu. Rovněž Senn neměl proti orchestru dosti znělý a barevný střed hlasu, jímž oznamuje vzkříšení a radostný nový život.“

Právo, 15. září 2023

Sólo pro Pražský filharmonický sbor

„Lukáš Vasilek nastudoval se svým sborem jeho part v obrovské dynamické šíři, s mnoha detailními proměnami, s vypracováním skvěle vyznívajících polyfonních struktur, s pozorností k niternosti i ohromujícímu nasazení, které však u Brahmse ani v takových okamžicích není patosem, ale jen přesvědčivou naléhavostí. Sakari Oramo využil tento potenciál k velkým plochám, ke strhujícím gradacím, k soustředěně působivým táhlým písním, ke slavnostnímu výrazu i k útěšnému zpěvu o smutku i o radosti naděje. Filharmonici se v komplexně celistvé partituře uplatnili rovnocenně. Temnými údery i idyličtějšími barvami, dlouhodechými hobojovými sóly, měkkými smyčci…“

Petr Veber pro KlasikaPlus.cz, 15. září 2023